SALON VÍN - STŘÍDAVĚ OBLAČNO
S tatíčkem jsme se rozhodli, že po delší době navštívíme valtický Salon vín. Jaro skýtá ideální podmínky. Ve všední den je na to klid, vína jsou čerstvě naskladněná a tedy nepřebraná. Aby byl hodnotitelský panel reprezentativní, připojil se k nám ještě brácha.
Dříve mě štvalo, že se jednalo takřka o one-man show vinařství Michlovský. Tentokráte jsem si od výběru sliboval větší rozptyl. Tak docela se to nenaplnilo, byť je tu spousta nových jmen. Pozici jasného lídra u suchých bílých vín pouze převzalo jiné vinařství.
Prvním překvapením bylo překopání sekcí. Snad se na začátku vytvářel vlašákově-veltlínový špunt, jenž bylo třeba odstřelit. Ryzlink vlašský byl odsunut až za burgundy na samý konec suché sekce. Nevidím v tom výrazný problém. Horší už je to s necitlivým poskládáním jednotlivých vín. Opulentní před subtilním, aromatické před neutrálním. Jistě, je těžké se zavděčit, ale šlo si s tím vyhrát lépe.
Po tolika návštěvách téhle instituce už neočekávám, že každé víno bude skvostem. Asi by to ani nebyla taková zábava a nedaly by se vést ty chytré řeči. V každé sekci jsme si vyzobli opravdu dobrý kousek, občas jsme se neshodli, což zpravidla vyřešilo přechutnání. Od veltlínů jsem čekal víc, mrzelo mě slabé zastoupení mülleru.
Co mě překvapilo nepříjemně, byla přítomnost opravdu slabých vín. A tady se dostáváme k té bodovací politice, zmíněné v předchozím příspěvku. Za každou cenu tu musí být víno z Čech, budiž. Ale opravdu byl ten výběr tak omezený, aby v Salonu vín muselo být vysloveně blbé víno? A opravdu se hodnotilo na základě objektivních kritérií? Podotýkám, že nešlo jen o toho nebožáka z Litoměřic.
Jednoznačným králem přehlídky je za náš rodinný panel Zámecké vinařství Bzenec. Objektivně i subjektivně. Ať šlo o řadu EGO nebo Moravia, jejich vína vždy čněla nad zbytkem. Až to občas bylo trapné. Klobouček. Na rozdíl od jiných vinařů jsou to poměrně velké šarže za rozumné ceny, takže se k nim může běžný člověk bez problémů dostat.
V rámci sebezachování pro další den jsme vynechali sladší vína. Červená sekce víceméně potvrdila svůj odvěký salonní statut - za spoustu peněz průměrná muzika. To hospoda Rychta je odvěce spolehlivá v pozitivním smyslu slova - dvacet let stejný jídelní lístek, stejná paní číšnice a (no ano, to je lehké minus) na čepu stále Budvar...