VINITALY 2026 - TAK TO MÁ BÝT
Nebylo to v plánu, ale po Proweinu jsem se cítil stále nenaplněně (xxx blog). Do této duševní poloprázdnoty přišla nutnost doplnit Prosecco i Kampánii, naléhavý kamarádův požadavek na cestu kamkoli a konečně i vzkazy vinařů, ať do verony na veletrh určitě přijedu. Lze se bránit tak soustředěnému tlaku? Snad ano, ale já mám tendenci těmto situacím podléhat.
V pondělí jsem tak nabral v Praze parťáka, vyhodil pár krabic v Plzni a v šest večer proběhlo oslavné plechovkové pivo na terase milého hotýlku na Gardě. Ano, pršelo a fičelo, ale byli jsme on the road!
Vinitaly běželo už od neděle, ale utáhnout čtyři dny je dle mého názoru sebevražda. V úterý už byla veronská dopravní bouře minulostí a my v klidu zapíchli vozidlo u stadionu, proskákali busem k výstavišti a bez okolků zamířili na snídani - tedy na prosecco u Gianluci Frassinelliho. S okysličenou (či spíše okysličníkovanou) krví se tápe radostněji.
Náhodné výstřely jsou zpravidla zábavnější nežli cílené schůzky. Předem vyhlídnuté exkluzivní pinoty z Marche tak jednoznačně prohrály s mladými sicilskými vinaři, toskánská Maremma zdrtila Chianti, sourozenecké duo z Lazia nadchlo víc než slavné Sagrantino.
Referát o skvělém ročníku 2025 v podání NIFO a LEONE už proběhl. Přesto jsme obé absolvovali znovu a vždy to bylo nadmíru zábavné. U Nifa nás vinařova manželka nakrmila, v Leone proběhla sentimentální vzpomínka na českého trenéra Zemana, který svého času pozdvihl fotbalovou Foggiu k nebesům.
"Prostě se pořád zlepšuju," odbyl Federico Castelli se smíchem mou drzou poznámku, že každý aktuální ročník svého Brunella hodnotí jako ještě lepší než ten minulý. Kousek dál proběhla objímačka se Silviem Mendinim z Podere Montale. Nové ročníky měl jen od bílých vín, ale v květnu u něj určitě zajedu do tanků a sudů s červeným. "Už se těším do Česka na Vaši velkou party!"
Odpolední krizi na chvíli zažehnala pivní sekce, byť šlo spíše o hledání nejméně nepitelného. Daleko lépe fungují bubliny, třeba ty z Jižního Tyrolska. Ještě poslední vzepětí u sangiovese a pak bolestivé, hladové trmácení do vzdáleného ubytování. Ono se to nezdá, ale člověk nachodí pořádnou nálož kilometrů a barové postávání také není jednoduchý sport...
Dva dny a dost, tohle pravidlo jsem si osvojil už loni. Středa byla ostatně epilogem pro celý veletrh. "Do úterý se pracuje, ve středu pijeme," říkají sami vinaři. Beatrice Gaudio ovšem na velké juchání sílu neměla. O to lépe jsme si ale mohli popovídat, dříve pořád poletovala mezi stánky. "Já bych tak moc chtěla k Vám na ochutnávku, vždyť už to jsou tři roky," povzdechla si. Brzy roční Carolina se na mě šklebila z tátova náručí a zjevně jí nějaká akce v Česku byla ukradená.
U Sergia Germana se mi věnoval hlavně syn Elio, ale pozdravit přišli postupně všichni. Tahle vína bych si ale rád ochutnal někde jinde, více v klidu. Dobré Barolo potřebuje klid. Vinitaly je pro mě ostatně spíše o setkávání s lidmi, udržování vztahů.
Odpoledne jsme se proměnili v kavárenské povaleče. Prolézali jsme krásnou Veronou bar po baru, najeli na italsky pomalou konzumaci a užívali konečně jarního počasí. Světe div se, na víno nebyla nálada...
Čirá radost. Vinitaly nabídlo normální pohled na svět. Spousta malých vinařů, skvělých vín. Přitom žádné bakchanálie, výstřelky, žádní opilí lidé. Víno není alkohol, víno je víno. Díky za něj.