Roušky, burky a vinné hípíctví
Asi teď vstoupím na hranu, na níž by se obchodník nikdy vydávat neměl. Ale ono je to vtipné. To naše cudné zahalování tváří na veřejnosti v kontextu protizahalovacích postojů vůči muslimkám. Jsme holt stádní společenství a na ostatní stáda hledíme s nedůvěrou. Když si ale večer doma otevřeme víno, můžeme se ze zapařených podroušenců stát volnomyšlenkářskými hípíky. Využívejme toho.
Jaký je vlastně rozdíl mezi muslimkou se zahaleným obličejem a námi s rouškou? Obé vychází z jakési ideologie, víry ve vyšší dobro. Bylo nám sděleno, že se máme zahalovat. Jako zákonů a obecného blaha dbalí občané tak činíme. A pranýřujeme ty, kteří se nepodřídí. Panuje tu jistá obava, strach z nebezpečí a my mu podléháme, neboť věříme tomu, co je nám sdělováno, aniž bychom tomu DOOPRAVDY rozuměli.
Muslimka se narodí do světa, jehož pravidla jí nařizují zakrývat si obličej či alespoň jeho část. Nestudovala příčiny a opodstatněnost - pravidlo je sděleno autoritami, jimž věří stejně, jako my věříme našim autoritám. Můžeme se jí divit, že se podřídila? My funící pod rouškami...?
Co byl ostatně onen vybájený fíkový list? Co je oblečení tvrdošíjně nošené v nejparnějších dnech? Co jsou plnovousy, vyholené hlavy, číra, rastafariánské copánky? Nic než konstrukty našich "náboženství" - dobové morálky, módy, skutečného náboženství, politiky.
A jak tohle souvisí s vínem? I v něm podléháme své stádnosti. Sledujeme body, medaile a hodnocení a i když si namlouváme, že nás nezajímají, hlodá to v nás. Sledujeme, co pijí ti "znalí" a necháme se tím ovlivňovat. Když někdo autoritativním hlasem prohlásí "Sladké víno není víno" nebo "Nejlepší víno se dělá v xxx" můžeme snadno podlehnout.
Anebo ne. Je mnohem snazší obrátit se proti vinným autoritám než proti těm mocenským. Své chuti rozumíme, do té nám nikdo mluvit nemůže. Tak si to užívejme. Až se vrátíte z nákupu nebo z práce a sundáte ze zapařeného obličeje tu zpropadenou roušku, zarebelujte si. Otevřete si přesně to, o co si Vaše tělo řekne. Bez ohledu na pravidla, bez ohledu na standardy a autority. Strhněme roušky a buďme vinnými hípíky - tohle je náš svět!