NOVINKA - CHAMPAGNE JEAN MARC CHARPENTIER

Aby se v tom Němec vyznal!

Jistoty se hroutí. Německé vinařství prochází obměnou svého kategorizačního systému a nebohý pijan se ztrácí. Kde jsou idylické časy Kabinettů a Spätlesí (sic! jako moří). Pravda, názvy jako Johannisberger Goldatzel Riesling Kabinett Feinherb nebyly z nejzapamatovatelnějších, ale byla to nezapamatovatelnost organizovaná a důstojná jako Německo samo.
 
Stefan Justen a vinařství Meulenhof představují konzervativní jistotu. "Nenecháváme hrozny přezrávat, takže pro nás ještě stará klasifikace jakžtakž funguje." Erdener Treppchen Riesling Spätlese 2014 - Trať, odrůda, přívlastek, případně ještě zbytkový cukr. V zásadě sdělné, ale pro neznalého, třeba mladého konzumenta přeplácané a odstrašující. Stačí, když já si dovolím vzít na zkoušku nějakou z podvariant (třeba feinherb) a chci (nesměle) po manželce, aby fakturu zanesla do počítače. "Jaký zase feinherb? Kdo se v tom má vyznat?!" slyším výčitky, jako bych za to mohl.
 
Přechodnou fázi reprezentuje vinařství August Eser. To patří do prestižního spolku VDP, který v současnosti najíždí na systém nový, velmi podobný francouzskému apelačnímu. Vína jsou rozdělená od "Gutswein" - domácího, často v litrovkách, přes "Ortswein" - typického pro obec, až po vytipované špičkové polohy.
 
Tohle dělení dává smysl zejména právě v oblastech, kde dominuje jedna, dvě odrůdy. Není třeba uvádět, že jde o ryzlink, nepletou se sem už poněkud zavádějící označení dle cukernatosti moštu (pozdní sběr atd.) a důraz je kladen na typičnost a původ.
VDP_Pyramide_altVDP_Pyramide_neu
 
Hle - soupyramidí
Vlevo starý systém, vpravo pak ten nově zaváděný.
 
 
 
"Trochu to zvýhodňuje velké firmy a ty, kteří mají vinohrady i v méně kvalitních polohách," říká Dodo Freiherr zu Knyphausen z vinařství August Eser. "My budeme muset na Ortswein ponižovat vína z poloh, které jsou zařazené jako Erste Lage." Stejný problém vidí i Stefan Justen. "Veškerou révu mám na jedné z nejlepších poloh na Mosele. Já bych na tom tratil. Pro konzumenta je to ale příjemné, protože ušetří," usmívá se. Ve sdružení VDP není, takže může zůstat u starého systému. A usmívat se... Kolegové z VDP zatím do omrzení vysvětlují: "No v zásadě je to kabinet, ale na etiketu už to nepíšeme."
 
A pak si jdete koupit víno od Thomase Schenka (přijďte si ho koupit!) z Frank a musíte se vyznat v jakémsi soukromém systému. Má anglofilní žena pak spílá mně! "Proč tam má všude ty ruce?!" Sylván Handlich, Spätburgunder Handwerk, Sylván Handverlesen... "Je to vlastně paralela k systému VDP, ale ten já využít nemůžu. Tak jsem si vymyslel svůj," připouští mladý vinař. Budu ho muset s manželkou konfrontovat. Není ale jediným, kdo do babylónského zmatku vnáší další příspěvek.
 
Vinaři se zkrátka snaží vyjít zákazníkovi vstříc. Snaží se víc provázat svá vína s místem a učinit je zapamatovatelnými. Zároveň je ale znát obava z toho, že by mohli vypadat až moc francouzsky, případně že by sklouzli do druhé podoby chaosu, jakou známe třeba z Itálie, ale i méně známých regionů Francie.
 
Pro milovníky německého Ordnuňku jsou to "Dark, dark times", ale mohlo by být ještě daleko hůř. Každý systém generuje podsystémy a také své odpůrce. Učebnicovým případem je Angelo Gaja v Bolgheri. Ten, sotva se Italové dolopotili k systému, ihned jej zpochybnil tím, že začal vytvářet neuvěřitelně drahá vína (Sassicaia, Ornelaia) pod označením IGT, tedy zemská vína. Vyhnul se tak zbytečným restrikcím. Současně se udělování apelací stalo politikem (každý poslanec se snaží svému vínu vyhádat nějakou tu pěknou zkratku...). Dnes má v Itálii nějakou tu apelaci každý.
 
Přesun k románskému, apelačnímu, systému se zdá být evidentní. I naše VOC Znojmo nebo rakouská DAC o tom svědčí. Ale jak to dopadne a co budeme kupovat za pět deset let, těžko říct. "Nakonec je stejně nejlepším vodítkem cena, nemyslíš?" nadhazuje Thomas Schenk v randersackerské hospodě. Potichu - všude kolem můžou být vinaři z VDP...