2.10. PODRYBNICKÉ CHUTNÁNÍ - Velká degustační akce 150 vín, archiv, pohoda

OSVĚŽIVÝ PROKLUZ NĚMECKEM

Občas se to povede. Proklouznul jsem Německem bez pocitu stresu nebo uondanosti a přijel domů nejen s plným autem, ale také svěží a spokojený. Od Thomase Schenka vezu pro tuhle dobu obvyklé špatné zprávy, z Meulenhofu nové víno.

V sobotu jsem vyrážel natřikrát, protože mi do odjezdu zavolali dva zákazníci, jestli jim připravím víno. Rychlé výhozy ve Vysokém Mýtě a u Plzně mě nijak nezdržely a s Fuksovým Spalovačem mrtvol jsem kolem páté doklouzal do Randersackeru.

Thomas Schenk si zrovna užíval dovolenou v Toskánsku, pročež mi víno předávali rodiče. "Na Ewig Leben zapomeň, už nemám," varoval mě Thomas už předem. Můj smutek nad chybějícím pilířem se měl prohloubit při nahlédnutí do skladu. Pusto prázdno.

"Dejte mi ještě pět beden bacchusu a všechen sylván," zareagoval jsem promptně. Poslední karton sylvánu jsme lepili i lahvemi z lednice. Co na tom, že šlo o šarži se speciálními etiketami. Chci mít co prodávat. Zvláště letos, kdy se Thomasovi povedl mimořádný ročník. Hned jsem vinařovi napsal, ať si příště odpustí dovolenou a raději přikoupí vinohrad. Člověk na ně musí být tvrdý...

Rád jsem využil nabídku a ustájil se s autem na zahradě u řeky. Pocestovní hygienu jsem provedl přímo v Mohanu. Na břehu se grilovalo a popíjelo, kolem svištěli po cyklostezce sportovci, paddleboardisti elegantně pádlovali a já se v protiproudu zoufale snažil, aby mě řeka nespláchla do Würzburgu. Večer sylván a dlabanec na přeplněné zahrádce. U piva darovaného panem Schenkem jsem uzavřel pohnutý příběh pana Kopfrkingla.

Když cestovat, tak netupě. Při minulé cestě jsem si dal univerzitní Heidelberg, tentokrát mě vítr zavál do Limburgu an der Lahn. Krásné městečko! Eklektická katedrála nad řekou, úzké uličky, hrázděné domy, antivakcinační demonstrace - milé výstředno.MOSELA2021_08

Na Mosele v Meulenhofu mě čekal úkol vybrat náhradu za doprodaný Wehlener Sonnenuhr feinherb. "Lahvovat budeme až před sklizní, ale něco najdeme," ubezpečil mě Stefan Justen. Vyhrábnul pár lahví a šli jsme ochutnávat. Nakonec jsme sáhnul po feinherbu 2018 z tratě Erdener Treppchen. U sladších vín z tratě Erdener Treppchen preferuju trochu starší ročníky, kdy už je cukr pěkně zabudovaný. I toho zbývalo jen pár beden, ale do příští cesty by to mohlo stačit.

Většinu času jsme se bavili o nablblosti současného světa (viz článek níže). Po naložení vína do auta se Stefan ještě zanořil pod zem. Vynořil se s lahví ryzlinku z roku 1966. "Za nic neručím, ale mohl by být ještě dobrý."

Ubytoval jsem se v nedalekého Zeltingenu, do batohu nacpal větrovku, láhev ryzlinku a sklenku a pustil se do šplhu. Přeháňka mě chytla na "mé" vinici Wehlener Sonnenuhr. Protože nebylo kam se schovat, otevřel jsem si ryzlink a udělal si stylový střik z moselského vína a deště. Po sestupu jsem zaskočil do vinárny u Schömannů a následně začal s klapáním tohohle newsletteru.

Německé dálnice byly nepochopitelně vyautované (od slova vylidněné). Michael Wolf mi oznámil, že Hoppla je vyprodané a pak s manželkou spustili obvyklou litanii, že nejsou lidi. Domů jsem se kolébal na vlně vyprávění o odborářské mafii v poválečných Spojených státech (Irčan). Kdyby tak každá cesta byla takhle pohodová...

E-SHOP - NĚMECKÁ VÍNA