NOVINKA - CHAMPAGNE JEAN MARC CHARPENTIER

MOJI MILÍ ZÁKAZNÍCI - DĚKUJU

DĚKUJU VÁM za věrnost a podporu, které jste mi po celý tenhle divný rok prokazovali. Věřím, že přijde den, kdy nám tyhle turbulentní časy budou připomínat už jen vína ročníku 2020. Otevřeme si je a naskočí nám vzpomínky. Mnohé budou nepříjemné, některé bizarní a snad se vynoří i ty úsměvné. Právě třeba ta vína nám ukazují, že příroda si nezávisle na zdánlivě všeurčující ekonomice stále dělá to svoje. Trpělivě, beze spěchu, dobře. Přeju Vám právě takové vánoční svátky - nadčasově neuspěchané a dobré.

Ten rok byl divný a tahle divnost bude mít ještě přesah. Přesto nechci hrát na pesimistickou notu. Jednou z toho snad bude pouhá epizodka, na kterou si občas zavzpomínáme. I ve vinařství jsou mizerné ročníky. Víno pomrzne, je sucho, podzim proprší. Při posledním rozvozu jsem poslouchal Husitskou epopej - ani náš svět není dokonalý, ale pořád je násobně bezpečnější a klidnější.

Jsme tvorové komplikovaní a vytvořili jsme si kolem sebe šílenou konstrukci vztahů a návazností. Čím byla komplikovanější, tím jsme se cítili být bezpečnějšími. Kvalitu našich životů údajně ukazuje HDP a další makroekonomické údaje. Jak se ale změří svoboda zajít si na pivo do hospody, zajet si za hranice nebo třeba jen dělat svou práci?

Jeden nepatrný organismus dokázal naše jistoty zpřeházet. Pořád jsme součástí přírody (doufejme, že je to příroda...), nestojíme nad ní. Nerozumím statistice, mikrobiologii ani medicíně. Proto nabízím pohled do vinné historie.

Ve druhé polovině 19. století začala evropské vinice likvidovat mšička révokaz - škůdce zavlečený sem z Ameriky. Vinařství se ocitlo na pokraji zániku. Zkoušelo se všechno možné i nemožné, ale réva dál hynula.

Nezabírala chemie, nezabíraly agrotechnické postupy. Zabral selský rozum, který vyprodukoval vlastně prostinké řešení. Stačilo podstrčit broukovi podnože z jeho domoviny, podnože, jež si vlastními silami vytvořily po staletích boje s révokazem rezistenci.

Byť se náprava táhla přes půl století, z dnešního pohledu se jedná o pouhou epizodu, malý zádrhel v dlouhé historii našeho ušlechtilého nápoje. Pijeme vína, o jakých si člověk 19. století mohl nechat jen zdát. A lví podíl na tom má i zkušenost s touto krizí.

Také náprava současné krize potrvá dlouho, určitě neskončí uvedením vakcíny. I my z ní ale můžeme vyjít silnější. Sám cítím, že bych měl poněkud vystoupit ze své komfortní zóny a pár věcí změnit. Nejenom profesně.

Během jarní krize jsem psal o tom, že jakkoli byly středomořské národy covidem zasaženy, nic to nezmění na jejich životním stylu založeném na rodině a jednoduchých radostech života. Možná i my bychom se k nim měli vrátit. Ne, neuchrání nás to před dalšími epidemiemi, ale třeba si ten život, pořád stejně křehký, o něco víc užijeme.

Využijme tohle zpomalení. Pohybujme se pomaleji, čtěme pomaleji, pusťme si pomalé filmy, jezme a pijme pomaleji - a dobře. Vychutnávejme si život. Vánoce jsou ideální čas, kdy s tím začít.