5.11. ZIMNÍ PODRYBNICKÉ CHUTNÁNÍ - Nákupní degustační akce - rezervujte si místa

PROSLUNĚNÝM NĚMECKEM

PROSLUNĚNÝM NĚMECKEM
Mám za sebou perných pár dní, během kterých jsem si odkroutil rozvoz, sérii tří ochutnávek a následnou cestu po Německu. Nádherné počasí i doprovod synků udělaly z cesty na západ výsostně příjemnou záležitost.

I když... "Co říkáš na tu Ukrajinu?" bylo to první, co jsem od vinařů v Německu po uvítacích frázích slyšel. Co jde říkat na Ukrajinu??? Jejich obavy měly kromě toho lidského i čistě pracovní rozměr. Jak Eserovi tak i Justenovi měli ve skladu po třech paletách připravených k expedici. Do Ruska. "My už to máme i zaplacené - co teď s tím? Ani nevím, jak ty peníze vrátit?" říkal s hořkým úsměvem Dodo zu Knyphausen.

Nakonec se mi to vždycky povedlo přesměrovat k vínu. Doda jsem umně donutil k sestupu do 300 let starého sklepa. S manželkou Desirée, dědičkou tohohle slavného vinařství, čelí velké výzvě. "Všechno je třeba zmodernizovat. Čeká nás toho hodně. Je třeba vyměnit staré sudy za nové - jeden stojí 5000 euro. Potřebujeme nové tanky a kompletně to tu zrekonstruovat," vypočítával vinař z Rheingau, mimochodem potomek jiného slavného vinařského rodu.

Ochutnali jsme dva ryzlinky z tanku - Ortswein Hattenheim a pak i Grosses Gewächs. "Ročník 2021 byl extrémní. Kvůli plísňovým chorobám jsme museli dělat probírku ve vinici, pak při sklizni a nakonec ještě kuličku po kuličce ve vinařství. Špatné vyhodit, ty s botrytidou oddělit od zdravých. Hrůza."

V pondělí jsme s chlapci přeplavili Rýn a vydali se k Mosele. Zatímco oni čučeli do knížek a mobilů, třepil jsem si pusu historickými a krajinnými zajímavostmi. Neslyšen, nevnímán. Tvrdý úděl otců...

Při sjezdu s Moselbrücke do údolí jsem nahoře na vinici Erdener Treppchen zahlédl povědomou modrou pracovní dodávku. Byl tak čas uspořádat chaos v autě. Kromě sklenic a vín z ochutnávky jsme s sebou totiž vezli i kompletní výzbroj středověkého válečníka - starší syn si v Plzni střihnul bitvu.KLUCI_mOSELA

Justenovi nás z vinice viděli a za čtvrt hodiny dorazili. "Něco tu pro Tebe mám," zahlásil hned Stefan a vedl mě do ochutnávkové místnosti. "Každý rok děláme tematický večer pro známé. Letos to byly archivní ryzlinky." A začal snášet rozpité láhve.

Během čtvrt hodinky jsem si ochutnal pár skvostů od Basserman-Jordana a dalších skvělých vinařství až do ročníku 1969 a nechyběly ani odcucy z aktuálního ročníku 2021. Krásné suché Spätlese! "Letos jsme tak na padesáti procentech, vína bylo kvůli přísné selekci málo. Ale kvalita je právě díky probírkám dobrá." Na práci ve vinici jsou teď sami, protože polská parta raději zůstala doma - žijí blízko ukrajinských hranic a báli se nechat doma rodiny.

Naládovali jsme auto, odmítli nabízený oběd (tedy - já odmítl a ošklivě zaskočil nenažrané synky) a vydali se přes řeku. "Přímo nahoru," zavelel jsem. Od zrekonstruovaného římského sklepa jsme šplhali po cestičkách, schůdcích (Treppchen) a žebřících nahoru nad vinici. Nádhera! Až teď si všímám, že fotka pořízená v selfie módu je zrcadlově obrácená. Pokud si někdy uděláte stejný výlet, tak se prosím nedivte. Mosela teče stále stejně.

Nevinnou součástí cesty byla návštěva Bambergu. Těšil jsem se, ale realita předčila očekávání. Nádherné město. Courali jsme se až do tmy a pak ještě druhý den po snídani, a stejně jsme neprochodili všechno. Vřele doporučuju.


sTEFAN