3.10. - DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ - PŘIJEĎTE SI NAKOUPIT A OCHUTNAT NOVINKY

VOLANT - RYZLINK - VOLANT

Naposledy jsem se do Německa vypravil hned s uvolněním pravidel pro cestování v červnu. Výlet z minulého týdne bude zřejmě na delší čas posledním.
Cesty do Německa, to je pro mě zpravidla jeden den radostný na dva dny jízdní. Minule jsem strávil pěkný večer u Justenů v moselském Meulenhofu. Tentokrát to vyšlo na Rheingau a Eserovi.

"V pátek a sobotu máme den otevřených dveří, tak si zkus udělat čas," lákal mě manžel Desirée Eser. Jsem jen slabý muž s tendencí podobným výzvám podléhat, takže program byl stanoven. Ve čtvrtek rozvézt západ a pak to napálit do Falce k Wolfovi, následně ryzlinkový pátek na Mosele a v Rheingau, sobota přes Thomase Schenka nach Hause.

"Zatím to vypadá to dobře," zahlásil Michael Wolf, hned jak jsem se vmanévroval do potenciálně prostorného dvora vinařství přetékajícího dekorativnem všeho druhu. "Příští týden začínáme sběrem rulandského bílého pro sekt. Proti loňsku to vypadá na dobrý výnos." Vinohrad u místního kempu mu dával za pravdu - naducané hrozny dornfelderu lákaly k pirátství.

Paměten středověkých zákonů přikazujících utětí ruky tomu, kdož v hoře hroznů sobě pomáhá, koupil jsem si raději pizzu, otevřel láhev a rozvalil se na louce. Do večera svítilo nad Bad Dürkheimem obří ruské kolo smontované pro tradiční Wurstmarkt. Nekonaly se desetitisíce návštěvníků, nekonaly se hektolitry vína nalévané z praktických důvodů do půllitrů - akce je pro letošek zrušena.

Knižního průvodce mi tentokrát dělal Neil Gaiman a jeho Anansího chlapci. S dobrým čtením to jede samo. Na Mosele jsem se vysoukal z auta do třicetistupňového dopoledne. "Kafe, jídlo, víno?" pokoušel mě Stefan Justen (Meulenhof), ale já byl tvrdý jako skála. "Jdeme nakládat."

Vínu jsem ale stejně neutekl, protože bylo třeba probrat problematiku suchého kabinetu. "Z tratě Erdener Treppchen nemám žádný. Poslední byl 2016." - "Jak to? Proč? Já potřebuju suchý kabinet!" Stefan ale krčil rameny. "Prostě nemám. Můžu ti dát Wehlener Sonnenuhr 2017. Pojď, ochutnáme ho, jestli to pro tebe bude schůdné."Mosela_2

"Je to velký problém. Poslední klasický ročník byl právě 2016. Od té doby sklízíme příliš vyzrálé hrozny. Snažíme se upravovat postupy ve vinici a dosáhnout nižší cukernatosti, ale je to složité. Někteří kolegové víc odlisťují, aby hrozny dozrály dřív, jiní zase skoro neodlisťují. Ale ono jde také o aromatiku, o celkový projev. Nebudu se hnát za nízkou cukernatostí, když výsledkem bude víno postrádající ryzlinkový charakter. Je to složité. Třeba Molitor nebo Thanish už teď skupují pozemky nahoře na kopci, kde jsou teď lesy, aby tam sázeli révu. Pro mě teď plní funkci suchého kabinetu Devon Schiefer," připomíná Stefan Justen víno, které je enologickým cuvée. V něm spojuje vysokojakostní vína z Erdener Treppchen s méně exponovanými polohami.

Wehlener Sonnenuhr se během diskuze ukázal být velmi schůdným řešením. Pěkná kyselina, minerální, lehký - klasická ukázka téhle polohy. "Beru ho, to půjde." Už to není těch 10,5% alkoholu, ale věřím, že budete spokojeni. Naivně se pokusím zaskočit do Bernkastelu, ale šňůry holandských karavanů podél silnice mě rychle odradí.
DSCF4852I díky novému mostu nad moselským údolím je to do Rheingau coby kamenem dohodil. Z Ingelheimu se přehoupnu rýnským přívozem do Oestrich-Winkel, kde sídlí vinařství VDP. August Eser a kde má proběhnout mé německé radostno.

"Jsem z toho nervózní. Je to kvůli coroně naše první letošní akce. Doufám, že vůbec někdo dorazí" svěřuje se Desirée Eser, když s jejím manželem ládujeme auto. Víno se chladí a lidé žádní.

O dvě hodiny později přicházím už coby sprostý turista a s úlevou shledávám, že alespoň pár zákazníků ochutnává. Nebozí Dodo a Desirée dělí pozornost mezi zákazníky a hyperaktivní synky a já si lebedím, jak fajn je být na druhé straně barikády.

Zase a znovu mě fascinuje variabilita ryzlinků. Bohatá vína z okolí Oestrichu, dynamické ryzlinky z poloh nad Hattenheimem, skvělý Rauenthal nebo Goetheho zamilovaný Winkel. Na "devatenáctkách" si sumíruju budoucnost a užívám. Byť je hostů pomálu, za každým jede rudlík. Dodo v jednu chvíli zatne čelist, hodí synka přes rameno a kamsi ho odnese, načež se vrátí se sklenkou. "Papa ist böse," fňuká pak 11. generace slavného vinařského pokolení.

Když večer sleduju červánky nad Rýnem, pípne mi SMS. "Zajdeš na skleničku?" Jsem profesionál! A tak sedíme do půlnoci na dvorku, kecáme o všem možném a Dodo nosí láhve z archivu. Ráno u snídaně mě budou z ryzlinků bolet zuby, budu se proklínat, že jsem se pořádně nevyspal, a také číst o tom, že Němci zvažují karanténu pro Čechy. Kdy se sem asi zase dostanu?

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.