NOVINKY Z CEST
Z Castelli Martinozzi jsem si přivezl nové ROSSO DI MONTALCINO. Aktuálně jsme na ročníku 2024. Federico Castelli se v posledních letech změnil z florentského floutka v zaníceného vinaře a je to znát. Jistě, vždycky měl šikovné kolegy, ale osobní nasazení majitele je potřebné. Ročník od ročníku jsou ta vína lepší a já si blahopřeju, že jsem si tohle vinařství našel. Mimochodem, v klapání mi pomáhá benzin zatím jen vzorkového Brunella 2021. Dobře se klape...
Podere Montale? Montecucco jsme konečně dovedli k ročníku 2019. Ochutnával jsem ho poprvé na jaře při pizza party s celým jejich týmem. Tehdy jsem majiteli Silviovi řekl, že s ním asi ještě nějaký čas zůstanu. Kvůli tomuhle vínu. A to má být dvacítka ještě lepší... Ve své tuposti jsem si neřekl o vzorek. Ale však já si tam po novém roce zajedu!
Od Fulvia Bressana aktuálně prodávám ročník 2020. Letos se jeho prdeje rozhýbaly. Nikdy jsem tahle vína netlačil, protože jsou specifická. Pokud ale chcete něco opravdu výjimečného, tady jste doma. Ty fantastické pepřové tóny v jeho červených vínech (schioppettino, pinot nero) jsou jako z jiného světa. Základem je ale struktura! Vyladěná vína, hluboká, komplexní, aniž by tíhla ke kulturistice.
Kampánskému NIFO stačilo půl roku, aby se etablovali. Zejména Fiano Anafriis si lebedí na pozici bestselleru. Nově jsem přibral dvě vánoční věci. Prémiová falanghina ALENTA strukturně připomíná moselské pozdní sběry. Vyladěná, komplexní, svůdná. A jako bonbonek passito SARRIANO. Z dosušovaných hroznů falanghiny vytvořil Lorenzo Nifo úžasně delikátní víno, které sedne jak milovníkům sladkých vín, tak i té konzervativnější části obecenstva. Krásná ambaláž je jen třešničkou na dortu. Vánoční záležitost.
Z apulijského Leone jsem pouze doplnil vyprodané. Bílé bombino je jásavá záležitost do společnosti. Skvěle se chytilo Nero di Troia - můj osobní favorit proti primitivu. Prémiové Ganimede je spojením právě těchto odrůd. Už zase je!
A teď na smutnou notu. Kvůli požáru ve Frassinelli nestíhají lahvovat. A tak není frizzante. Divný pocit. Na optimističtější notu: "Když nic jiného, alespoň jsme se dokopali k rekonstrukci celé haly. A na jaře budeme mít novou plnicí linku. To vlastně není tak zlé," podala mi to Roberta Frassinelli.
Co nevidět doplním i vyprodané kousky z Německa. Zejména ryzlinky feinherb z moselského Meulenhofu a od Trenze se na firemních večírcích vypařují. Bohužel se budeme muset chvíli obejít bez Trenzova suchého Spätlese. Čtyřiadvacítku nedělal a teď čeká na další ročník. Zkuste místo něj Alte Reben. Za mě etalon rheingauského ryzlinku, socha k poctě téhle legendy.