NĚMECKÝ KLIMATIZOVANÝ AUSFLUG
Manželka nemá vedro ráda, pročež jsem jí dal kmotrovskou nabídku, již nešlo odmítnout - tři dny v klimatizovaném voze. Ve čtvrtek jsme svižně rozvezli víno po Praze, v Plzni vděčně přijali chlazený nápoj od posledních zákazníků a za poslouchání audioknihy Kde zpívají raci se došinuli k Michaelu Wolfovi.
"Nejdřív střik a pak víno," poručil jsem si po nakládání vín. Seděli jsme, popíjeli, klábosili a spokojený kocour pod lavičkou mordoval nebohého ptáka. "Ochutnejte tohle. Jmenuje se to Frutti Lupi," vytasil se Michael s novinkou. On je na ty šílené názvy vážně pyšný. Hoppla, Hokus Pokus a teď tohle... Víno milé, ale jak má jeden něco takhle pojmenovaného prodávat...?
Vinař z Falce si průběh roku pochvaloval. "Už uklízíme, protože začneme možná o dva týdny dřív. Naštěstí na začátku srpna pršelo, takže si nemůžu stěžovat." Podobně ostatně mluvili všichni, které jsme navštívili. Nafasovali jsme nachlazenou láhev rulandského bílého, hodili do sebe Flamkuchen (alsaská pizza) a odevzdali se upocené noci.
Moselské cyklostezky brázdili kolisti. Je vtipné, že zatímco v kopcovaté Itálii nebo Francii elektrokolo skoro nepotkáte, Němci bez nich na téhle svažující se rovině nedají ani ránu. Justenovi nám vnutili kávu, pomohli naložit víno, přidali vzorky a my spěchali dál k Rýnu. Po klikatém sestupu k řece jsme si v Bacharachu dopřáli procházku a přeplavili se na opačný břeh. Trenzovi nás sice zvali na vinařský veletrh v nedalekém Wiesbadenu, ale my si radši zašli na sklenku k johannisberskému zámku a pokračovali k Schenkům.
Thomas s čerstvě rozrostlou rodinkou (dcera Maria) toho času dovolenkovali v Českém lese, takže nám nezbylo než zapojit všechnu představivost při konverzaci s rodiči. Paní naštěstí láme angličtinu a mohla nám tlumočit z nesrozumitelného dialektu svého manžela. Pochopil jsem, že hraje na trubku a má rád dechovku, pouze z gest.
Rád ochutnávám místní jídla. Rok od roku je to ovšem v Německu těžší a těžší disciplína. Restaurací je v městečku Kitzingen na břehu Mohanu požehnaně, ale vybíráte mezi Italy, Řeky, Turky a Asiaty. Místní prostě v gastronomii dělat nechtějí. S tím jde ruku v ruce i narůstající deprese vinařů, protože nemají kam dodávat. Nakonec jsme si ale poradili a vytoužený prasácký řízek v omáčce našli.
Německo tak mám alespoň na chvíli odškrtnuté, byť mi zákaznické sousvatbí hned po návratu vymazalo suchý ryzlink i rosé od Wolfa a Schenk už měl vyprodané scheurebe. Alternativy jsou, v zásadě jsem na chvíli zásoben.