AKCE: PODRYBNICKÉ CHUTNÁNÍ - 6.10. - VELKÁ DEGUSTACE - 140 VÍN + ARCHIV + KAPELA

Únorový italský kvapík

1) San Gimignano - První návštěva slavného toskánského městečka mi přinesla vinné zklamání. Zdejší bílá vernaccia jako by zaspala dobu. Vína často s přezrálým charakterem, unavená a bez espritu. Doporučuju kupovat raději mladá vína a vyhnout se Riservám.
Architektonicky je městečko nádherné. Za pár euro si můžete na minimálním prostoru vychutnat výhled z nejvyšší věže, projít obrazárnu i ložnici podesty (šéfa) včetně inspirativních lechtivých fresek a shlédnout slavné nelechtivé fresky zdejšího duomo. Mimochodem, na jeho schodech se večer dobře sedí s lahví Chianti...DSCF2001
 
2) Castello di Bossi (Chianti Classico)
Tohle vinařství zažívá v posledních letech hody, což se bohužel trochu projevilo i na cenách. Kvalita je nicméně skvělá a lví podíl na tom má Stefano Marinari. Mladý enolog je vlastně důvodem, proč jsem se sem před pár lety vrátil. Konečně bylo s kým mluvit.
Na ročník 2013 je právem pyšný. "Ten rok byl skoro dokonalý. Prosadil jsem si spontánní kvašení a část rmutu nechal dlouho nakvášet," popisuje Stefano postup, který se od té doby stal ve vinařství standardem. "Pro mě je to perfektní Chianti Classico," říká hrdě.
Ochutnali jsme pěkných pár sangiovese. Patnáctky i šestnáctky vypadají moc dobře. "Ročník 2014 byl dost problematický, hodně pršelo. Já osobně bych ho klidně přeskočil, ale majitelé to asi vidí jinak," smál se. Chianti Classico 2014 je rozhodně lehčí, ale vůbec ne špatné.
Každopádně jsem nabral slušnou porci Chianti Classico 2013 i Morellina Riservy 2012, protože to jsou zkrátka fantastická vína. Navrch si odnáším dobrý "insider" tip od Stefana - vím, do kterého vína půjde většina sangiovese z ročníku 2014, jež by jinak bylo určeno pro brunello a chianti. Zatím neprozradím...
 
Stefano Marinari - Enolog Castello di Bossi
 
3) Setkání v Montalcinu proběhlo telegraficky na parkovišti. Od Valerie Vittori z vinařství Molino di Sant´Antimo jsem si přebral nové ročníky Assa, Leonarda a také Brunello 2012. Castelli Martinozzi už mají také Brunello 2012, hodně zajímavé je pak Rosso di Montalcino 2015. Temné, hutné sangiovese, které mi připomnělo styl La Velony z ročníku 2010.
Srovnejte si ročníky Brunella 2010 - 2011 - 2012
 
4) Vitalonga (Umbrie)
Ve Vitalonze je mi dobře. Už když najíždím na šotolinovou klikatou cestu k vinařství, cítím euforii. Byla už skoro tma, ale Pier Francesco Maravalle na nás čekal. vytasil se s dost radikální změnou koncepce vinařství. "Přecházíme na certifikaci "organic". Je to dlouhý a dost komplikovaný proces. Museli jsme vytvořit novou strategii podpořenou projektem, který víc zdůrazní terroir vín," vysvětlil nám.
Zahrnuje to péči o původní druhy stromů, bylin i révy v téhle nádherné lokalitě na pomezí Umbrie, Toskánska a Lazia. Změní se ale i portfolio, což jsme zaznamenali už u prvních sklenek. "Phi směřujeme spíše do zámoří, tady funkci prémiového vína přebere Terra di Confine." Projev oblíbeného vína také dozná změn. "Od ročníku 2013  přidáváme zhruba 10% dosušovaných hroznů merlotu." Terra je tak jaksi "spokojenější", efektnější. Její místo zaujme Phicullus a dále přibyde i sekt vyráběný z rosé klasickou metodou. Základ, ještě bez bublin, vypadá moc dobře.
Večer jsme s kolegou hodili na gril maso a zeleninu, vytáhli otevřené láhve od Franceska a zasvěceně hodnotili nejen tenhle nový koncept. Ono to půjde...
 
P/ier Francesco Maravalle - Podrybnické chutnání 2016
 
5) Fulvio BRESSAN
BressanU Bressanů jsem nebyl snad dva roky. Boom Brunella odsunul tahle skvosná vína trochu stranou zájmu. Když jsem ale tuhle vydával poslední schioppettino, přišlo mi to líto. Ono se to nedá pít ani každý večer ani s každým, ale když se Fulviova vína sejdou s náladou, jsou bez konkurence.
 
Bressan stále víc připomíná tvora z jakési fantasy. Podsaditý, že už ani podsaditější být nemůže, zarostlý, kategorický. Srdečně jsme se olíbali, ale pak se musel věnovat jakési skupině obdivovatelů. Ostatně, s jeho manželkou Jelenou se jedná přece jenom lépe.
Nově nalahvované Schioppettino 2011 i Pinot Nero 2011 jsou skvostné. SKVOSTNÉ. Taková hloubka, přitom ale rozhodně ne těžkost, fantastická vůně a dlouhá, intenzivní dochuť. Bressan rád experimentuje se dřevem. "Tohle je akát, tady kaštan, třešeň a teď taky zkoušíme moruši," ukazuje Jelena. Dává nám ochutnat i pokusné Pignolo 1997. "Tady Fulvio zkouší, jaké jsou možnosti vína v sudu." Ty možnosti jsou slušné, ale nalahvované Pignolo 2003 mi jede víc. I
když - jede je špatný výraz.
 
Zkuste je! Bílý CARAT 2010 se teď dostal do skvělé formy a o těch červených už jsem mluvil. Ve všech případech jde o minimalistické šarže stovek až jednotek tisíc lahví. Artisan wines je pojem, který tady dává velký smysl...
 
 
Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.