CHAMPAGNE A NĚMECKÉ POSKOKY
Sídlil ve mně takový zvláštní pocit, že do Champagne se jezdí se ženou. Průběžně jsem tak doma s předstihem poukazoval na výjimečnou schopnost synků postarat se o sebe, nežli přišel drsný útok v podobě návrhu společného rajzu. Dokonce jsem zašel až na hranu důstojnosti a navařil kotel svíčkové, aby robátka netrpěla hlady. Ženuška s těžkým srdcem (hérečka) sepsala rozsáhlý manuál (převážně zaměřený na střevní pochody domácí zvířeny) a souhlasila. Bylo už jen na synáčcích, aby uvrhli moratorium na lačné babičky. Ve středu odpoledne jsme mohli vyjet k západu.
Po noci v už-za-hraničí jsme pádili k bublavým zítřkům, poslouchali příšernou audioknihu a marně čekali, kdy to konečně přestane být blbé. Pršavé hnusno. Městečko Chateau Thierry už jsme znali z léta. Ženu jsem nechal, ať se po deseti hodinách v autě zmátoří, a domluvil si sraz s Frankem Protinem z vinařství Jeana Marca Charpentiera. "Za dvacet minut u nového vinařství," napsal mi.
O novém vinařství jsem neměl potuchy. Zvenku to vypadalo jako lepší průmyslová hala na okraji Chateau Thierry. Jakmile mě ale Frank vzal dovnitř, nestačil jsem se divit. Krásný provoz. "Když to se šampaňským myslíš vážně, musíš mít prostory. Teď je to možná zbytečně veliké, ale Jean Marc svému projektu věří. Myslí na budoucnost," vysvětloval mi Frank. Jako by se trochu bál, že mě moderní, čisté prostory vyděsí. Mě to ale nadchlo.
"Tohle jsou vína z posledních pěti let. To je prostě Champagne," pokrčil rameny Frank. "Vypouštíme vína nejdříve po třech letech. Spočítej si to." Zíral jsem na naštosované klece s víny, na automaty provádějící remouage - natáčení lahví. "Nezlob se, ale od šesti mám večeři se zákazníky. Do té doby jsem Tvůj. Naložíme víno? Pak můžeme zajet do vinařství v Charly." Fascinovaně jsem sledoval degoržovací linku.
Charly, městečko nad řekou Marnou, se koupalo v podzimních tónech. Načervenalé listy odrůdy pinot meunier jsou pro tuhle oblast typické. "Rodiče Jean Marca ale milovali chardonnay. Osázeli jím velkou část vinic a my z toho teď těžíme. Je to navíc jiné chardonnay než v Cote de Blancs, protože tady máme vápenec, ne křídu," vysvětloval mi Frank, když jsem se ptal, proč mi jejich vína chutnají jinak. "Támhle je Vincent, náš agronom. Pojď se s ním seznámit."
"To je Vaklaf Čokola," představil mě Frank ošlehanému sympaťákovi. "Vincente, jsme jeho první biodynamické vinařství. Dej mu rychlokurz." Chudák agronom nevěděl, kde začít. Vysvětlil jsem mu, že už mám něco načteno, ale že mi biodynamika přišla místy moc ezoterická. "Ne, neboj. My nejsme žádní extremisti. Prostě to jenom chceme dělat co nejčistěji, bez chemie. Za ty roky zkoušení jsme zjistili, že to u vína funguje. Je to samozřejmě náročnější, ale výsledky jsou snad vidět."
Při rychloochutnávce jsem se znovu ujistil, že výsledky vidět jsou. Skvělá vína. Nebohý Frank se zmítal mezi nutností utéct na domluvenou večeři a stavovskou potřebou pochlubit se. "Franku, neměli bysme jet?" Majitel Jean Marc Charpentier sešel se schodů a díval se na hodinky. "´A, ty jsi ten - něco s čokoládou..." To jméno je vlastně požehnání, protože si mě zapamatují. Společně jsme projeli zbytek vín. Jean Marc mi poděkoval, že jim důvěřuju, já poděkoval jemu za skvělá vína - přehršel komplimentů přerušil Frank. Vrazil mi dvě láhve - "Ať ochutná i manželka. Vážně musíme..."
Mrzkou časovou dotaci bylo třeba vydojit. Pátek jsme tak věnovali povinné cestě do srdce Champagne. Spíše než Epernay jsme prosmýčili sousední Ay. Oběd v bistru na náměstí a pak návštěva Pressorie. Jak nemám mutimediálno v lásce, zdejší expozice je opravdu povedená. Champagne ve srozumitelném balení omašlovaném ochutnávkou (jakkoli mrzkých) šampaňských.
Bagety, sýry, skvělé víno - člověk ani nemá potřebu chodit do restaurace. Z barové stoličky života na vysoké noze nás do reality svrhly papírové stěny v bytečku. Věděli jsme, že se vedle ubytovali Jihočeši, že si rádi čistí zuby, že mají psa, že se potřebují osprchovat... Se skvělou lahví Blanc de Blancs jsme přežili i fakt, že nám při dešti zatéká do pokoje.
Sobota byla dnem akvizičním. Po pěti hodinách jsme přistáli u Wolfů. Ochutnávači na všech frontách. Sami jsme si naložili připravenou paletu vína, vyslechli obvyklou tirádu Marthy Wolfové (obměkčil jsem ji až dotazem na polské volby - je Polka a nesnáší Kaczynského) a pádili dál do Rheingau.
Dodo zum Knyphausen trčel ve Stau cestou z Berlína, takže jsme si střihli krátkou procházku v Ingelheimu nad Rýnem. Víno nám nakonec musel vydat starý pan Eser, tatínek Desirée. Dostali jsme láhev ryzlinku, načež se zjevil Dodo. "Co Champagne? Dobrý?" Vrazil jsem mu láhev od Charpentiera. "Počkej, taky tu mám nějaké šampaňské," kontroval a přinesl láhev na oplátku. Dohodli jsme se, že už tuhle výmenu nebudeme šroubovat dál. Čekal přesun do Frank.
U Thomase Schenka měli otevřenou vinárnu, tzv, Heckenwirtschaft. Přes zimu tu Thomasova manželka Caroline vyvařuje. Se ženuškou jsme sice po bagetové Francii fantazírovali o huse, ale tohle pozvání odmítnout nešlo. Jednoduché, ale skvělé. Thomas nás na střídačku s tatíkem Schenkem bohatě napájeli a celé to bylo nápadně podobné vinárám u nás. S tím rozdílem, že tentokrát jsem byl na správné straně baru.
Ráno Thomas musel ještěrku obsluhovat jednoruč, protože synek Otto cizincům nedůvěřoval a potřeboval být nošen. "Vypakovali jsme to ve dvě ráno," omlouval se zmuchlaný Thomas. Ti mladí už dnes nic nevydrží. Jak já jsem po těchhle akcích čilý... Z depresivně vyprázdněného skladu jsme našťouchali víno do optimisticky zaplněného pažouta, malý Otto nám (co dobrý byznysmen) zamával a před námi byl už jenom sun ku domovu.
Mám radost. Champagne možná mnohým z Vás zní procovky a snobsky. Zkuste mi ale věřit. Víte, co ode mě můžete čekat, co ode mě čekat nemůžete. Když nic jiného, poznám lidi, kteří svoji práci dělají dobře a s nadšením. Jsou to skvělá vína a stojí za to si je alespoň zkusit.,
Pro slabší povahy - synáčci doma přežili. "Těšíme se na Vás. Už se tu o to nechceme starat," napsali dokonce. Slzičky. Ten náš statek, ten asi nikdy chtít nebudou. Radši budou vesele popelařit v Praze. Vem to čert. Budu holt v důchodu dopíjet sklad...