NOVINKA - CHAMPAGNE JEAN MARC CHARPENTIER

PROWEIN 2016 - o kroužení, hladu a nestíhání

Co je automobilistům Ženevský autosalon, toť vinařům PROWEIN. V německém Düsseldorfu letos vystavovalo zhruba 6000 firem, na druhé straně stánků pak postávalo na 60.000 zvědavců. Veletrh je otevřený jen pro odbornou veřejnost. Pokud jste tedy ještě nezačali s profesionální konzumací a zúčastnit se nemohli, slyšte, jaký byl.
 
Perfektně zorganizovaný, nezvládnutelný, vyčerpávající, poučný, dlouhý, krátký, stravující. Skvělý.
 
Otec a syn BlauensteineroviDüsseldorfskou čističkou odpadních vod se valí hektolitry kvalitního druháku - Cuvée Tout le Monde - a desítky tisíc lidí najednou krouží sklenicemi. Dělají nechutné srkavé zvuky, vyplivují, pokyvují hlavami, zase krouží a zase krouží. Kdyby bylo možné namontovat na sklenice výměníky, postarala by se přeměna krouživé energie v elektrickou o veškeré energetické nároky veletrhu.
 
Procházíte poněkud zkresleným modelem světa, okleštěným ovšem o nezajímavé (rozuměj nevinné) zeměpisné šířky. Německo je přeplněné, přesto organizované a patriotické - ryzlinkáři z jiných zemí mají smůlu. Rakousko je vzorem pořádku. Vše perfektně srovnané podle regionů, označené, přehledné. Své vinaře nacházím bez váhání. Ranní sklenka u Leopolda Blauensteinera, svačina u Wernera Reichardta, odpoledne zaskočím k Fritzům. Zato Castello di Bossi v sousední Itálii nacházím až druhý den v podvečer. Neboť Itálie, to je království chaosu. "Je to hrůza, viďte?" usmívají se bezelstně tamní vinaři. Bossi sdílí stánek se soavskou Inamou, jiné známé ze Soave potkávám pro změnu hned vedle Bolgheri.
 
Veletrh funguje i jako jakýsi měřič tepu - cítíte, kdo do toho šlape a snaží se prosadit, kde je naopak jakási klidná rozvážnost. Bez zbytečného podbízení se tak obejde Champagne, Burgundsko anebo Rheingau - žádné velké manévry, minimum akcí. Naopak německé Franky, italské Soave, španělská Rioja střídají jednu akci za druhou. Master classes, semináře, degustace s výtečnými průvodci.
 
Můžete mít sebelepší plán, sebečistší úmysly, ale spadnete do toho. Už první den jsem se přistihnul, jak přebíhám ze státu do státu. Zkrátka Veranstalltungsprogrammmě to baví. Zoufale nekoncepční Italové mi nabourali program, takže jsem nestihl cosi zoufale přesně načasovaného v Německu. Vzniklou prodlevu před prezentací parádních sklenic Schott-Zwiesel řeším na Rhoně, vyzývavě vystavující snad 150 vzorků k volnému ochutnání. Nestíhám jíst, takže mezi devátou a devátou zhltnu jen dvě ústřice při degustaci opět v Soave. V poklusu si píšu poznámky o skvostné sauvignonové vertikále Friulského Vie di Romans a obležený stánek s pressem nabídne jen chvilkové zklidnění.
 
Delikátní chutě, nuance a finesy, přednášky o kombinacích pokrmů s vínem - vskutku božská hostina pro smysly. Ta ovšem bere zasvé na sklonku dne, kdy polomrtvý přijíždím na hotel v 30 kilometrů vzdáleném Wuppertalu. Dilema každého ze tří večerů zní: kebab nebo pizzu? A jistota? Pivo... Ráno se pak s vinaři trumfujeme, kdo dopadl hůř. "Všechno bylo obsazené. Skončili jsme v Burger Kingu," šklebí se Werner Reichardt a už v jedenáct dopoledne obvolává restauarce v Düsseldorfu. Kolem poledne dorazí nastupující vinařská generace, Blauensteiner jr. a Fritz jr.. "Ten mi zas pomůže," utrousí Blauensteiner senior. "Dopotácel se někdy ve čtyři..." A jede se dál. Vinaři vyhlížejí byznys a já svištím do Kalifornie.