AKCE: MÁME PRO VÁS ARCHIVNÍ RYZLINKY Z MOSELY DO ROČNÍKU 1971

K snídani ryzlink, k obědu ryzlink - podzimní Německo

K snídani ryzlink, k obědu ryzlink - už ani Pinďa to nepije, mohl bych parafrázovat hlášku z jednoho filmu. Po nadmíru drsném celodenním rozvozu ukončeném v úterý kolem osmé večerní jsem otočil na nový list, zařadil šestku a s konečně prázdným autem vyrazil na západ. Naplnit to nechutně prázdné auto...

"Nepodíváme se do sklepa?" navrhnul v devět ráno Michael Wolf, sotva jeho manželka Martha odjela nakoupit. Inu, na básnickou otázku je odpověď předem známa, jak nás učí maturity. Radostně jsme odkvačili do monstrózního Wolfova podzemí a já tušil, že tohoto dne nebudu míti nedostatku.Wolf2016

Tanky si spokojeně odfukovaly, lisy odstavené, kolem běhali Michaelovi kolegové s žebříky a hadicemi. "Zatím všechno postupuje, jak má. Někde je potřeba trochu pomoct teplotou, když už se kvasinkám moc nechce, ale jinak jsme spokojení." Kolega Stephan si dokonce našel čas na další ze svých experimentů. "No, voní to jako bramborová kaše," odvažuju se a Michael kupodivu přikyvuje. "U jablek je to s aromatikou složité. Mohlo by to ale být fajn pití s nějakými pěti procenty alkoholu. Ostatně, bude asi i calvados."

S vidinou nadcházejícího přesunu na Moselu se nechci pouštět do detailnějšího průzkumu. Ten obvykle zahrnuje cca 20-25 tanků, nemluvě o jejich možných kombinacích. Srovnáme si ryzlinky z různých kvasinek, moc se mi líbí sylván i burgundy, celkově to vypadá na povedený ročník.

Z Bad Dürkheimu nabírám kurs Koblenz. Je pošmourno. Poslouchám Toulky českou minulostí. Jan Lucemburský jezdil do Čech rekvírovat a s plnými vozy se vracel k Mosele, já postupuju opačně. Jen bych jim tu nemusel nechávat ty peníze... Když sjíždím serpentinami k Traben-Trabachu, mraky se roztrhnou a Mosela se rozzáří barvami. Dubové lesy, strmé vinice se koupou ve zlatě, na řece přistávají labutě a mně na stolku v kavárně přistává ryzlink - ach.Mosela_3

"Máme teď trochu klid, než se voda z hroznů dostane zase pryč," hlásí Stefan Justen ve vinařství Meulenhof v Erdenu. "Ještě je co sklízet." Trať Erdener Treppchen teď vypadá fantasticky - jasně červená skála prorůstá zlaté ostrovy révy, modré nebe; všechno se to zrcadlí na hladině. S tím klidem to ale až tak žhavé nebude - vinař se zjevně nenudí. Špinavé džíny, boty od bláta, roztrhaný svetr. "Nepodíváme se do sklepa?" slyším dnes už podruhé...

"Bohužel nám teď pršelo. Bobule natáhly vodu. Někteří už mají sklizeno, protože přes léto víc odlisťovali a měli hodně vyzrálé hrozny. To my ale dělat nechceme, protože pak chybí kyselina. A té je zvláště letos potřeba víc." O tom se přesvědčuju u prvního vzorku. Proti ročníku 2015 jí některá vína mají citelně méně. Dokonce bylo vydáno povolení dokyselovat. "Já to spíš zkusím přidáním dříve sklízených vín," dokládá Stefan svůj hodně konzervativní postoj.

Mosela_Justen1Proti Wolfovi je sklep v Meulenhofu velmi skromný. Dokumentuje to rozdíl mezi oběma oblastmi. Pfalz je oblast tradičně orientovaná na objem, zatímco nad Moselou jde o jednu dvě odrůdy. Každá partie má svůj minitančík.  "Moc to tu nefoť," směje se vinař. Ve stísněných prostorách se proplétáme mezi miniaturními tanky. Vlastně právě jejich velikost perfektně odráží charakter jednotlivých oblastí i zaměření vinařů. Uvědomím si to následně i na Rýně u Eserů.

 
Mosela_Treppchen1 Mosela_4 Mosela_2 Mosela_1
Erdener Treppchen Bernkastel Bernkastel Traben-Trabach
Dobro se nikdy neochodí. Proto spěchám podle řeky do Bernkastel-Kuesu a své oblíbené Mosel Vinothek. Do zavíračky o páté zbývá hodina a půl a přede mnou je 140 otevřených lahví (ne, všechno opravdu neprojedu). Patnáctky jsem ještě neochutnával, takže do toho! Občas mi to trochu drhne, některá vína jsou neharmonická, podivně neklidná. Prüm, Richter, Oster - osvědčená jména naopak opět excelují.
Mosela_vinothek
Slunko svítí, víno hřeje, povinnosti jsou naloženy - radostně přecházím most do Bernkastelu a nemůžu se vynadívat. Večer potkávám přátele, kteří cestují do Francie. Dopřejeme si vtipnou škálu zdejších ryzlinků od mizerných až po fantastická vína od Molitora, Thanische, Paulyho-Bergweillera nebo Prüma.

"Snad radši ani ne," hlesnu nazítří, když přede mě staví Desirée Eser skleničky. Uff, nasčítalo se to. Přemíra ježdění, minimum spánku, maximum vína - manžel Dodo odchází uvařit kávu. Mladí vinařští manželé z Rheingau jsou fajn. Nadšeně líčí pokroky svého synka (narodil se v den červnového Podrybnického chutnání) a náladu jim nekazí ani chudší sklizeň.

"Máme bohužel tak třetinový výpadek. Celé léto se střídal déšť s vedry, takže tu řádila peronospora. Bobule se prostě vůbec nevyvinuly. Ještě že mám za sebou tátu s jeho zkušenostmi," líčí Desirée. "Řekni ale zákazníkům, že kvalita je skvělá!" směje se. Kdybych měl sílu, pýřím se radostí, protože oba si moc pochvalují spolupráci. "Popravdě, nečekali jsme to," přiznává Dodo a líčí eskapády s dodávkou do Číny. Jen to Podrybnické chutnání zase neklapne. "Vždyť my máme křtiny - bude to přesně rok od narození..."

O odpoledni v Rüdesheimu toho moc nenapíšu. V zimě jsem ho popisoval (Město vinných duchů). Teď to tu přece jenom žije víc. Je sezona burčáku - Federweisseru. Sekám dobrotu. Jen povinné dvě sklenky ryzlinku v báječném baru vinařství Erhardt, Jägerschnitzel a následné koma.

Poslední zastávkou je Randersacker na Mohanu. Nákup u mého mladého franckého vinaře Thomase Schenka je snadný. "Co bys rád? Nemám skoro nic," ukazuje na prázdné regály. Beru posledních pár krabic Bacchuse v litrovkách a maminka Schenková se směje mému závodně přikrčenému vozu. Víc by se stejně nevešlo.

Franken_Schenk1"Je tu nepořádek, nezlob se," varuje mě Thomas, když vstupujeme do sklepa. Nechápu proč. Úzkostlivá snaha o čistotu dýchá z každého kouta. Vliv teprve nedávno dokončené školy je znát... "Letos se zadařilo. Vína mám mnohem víc a kvalita je hodně dobrá." Potvrzuje i můj předpoklad, že letos už se nenechal strhnout k přehnanému důrazu na vyzrálost hroznů. "Některá vína byla možná až moc," připouští. Zejména Sylván Sonnenstuhl 2015 je opravdu opulentní.

"V prosinci budou jednodušší věci - scheurebe, rotling, bacchus," vypočítává jedodušší vína a hned mi podává sklenku. "Konečně budu mít co prodávat," směje se u toho. "Na nějakých 50.000 lahví bych se měl dostat." Podáváme si ruce a já se kolébám k Norimberku.

Mám z nich moc dobrý pocit - ze svých mladých vinařů. Desirée, u které jsem vzhledem k váženosti rodiny i šlechtickému původu manžela Doda čekal jistou odtažitost, je vtipná a až neněmecky jurodivá vinařka. S Thomasem jsme si padli do oka hned při prvním setkání. Upřímný, chytrý a veselý chlapík. Tak je pijte, ať se jim vede.
 

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.