DEGUSTACE: PRAHA 24.4.2018 OD 19.00 * 7.4. BAR PODRYBNÍK U LITOMYŠLE - REZERVUJTE SI MÍSTA

Zprávy z vinic a sklepů

Vyjma Reichardtových červených to zatím vypadá na dobrý rok. Právě Werner Reichardt už má ve sklepě muškát a rivaner. Kvůli jarním mrazům přišel takřka o veškerou frankovku, merlot a zweigelt, pouze cabernet z vyšších poloh slibuje slušný výsledek.
CASTELLI - roční vinohrad
 
Zatímco v níže položená vinařství v Montalcinu už minulý týden sklízela, v Castelli Martionozzi ještě čekají. "Tady nahoře začínáme zhruba o dva týdny později. Nechceme to uspěchat, a tak ani zbytečně nepřeháníme odlisťování hroznové zóny," vysvětluje enolog Luca. Na bobulích mi ukazuje, kdy nastává ideální zralost. Procházíme i nově vysazené vinohrady. Některé jednoleté keříky už poslaly na svět první malé hrozny. "Ty musí pryč, aby šla veškerá energie do tvorby kořenů." Za tři čtyři roky by z téhle vinice mohlo být první Sant´Antimo.
 
Hierarchie je jasná - čím výše stoupáme, tím vyšší kvalita. Kolem jasně FEDERICO&LUCApatrných pozůstatků staré etruské cesty nad vinařstvím se dostáváme do vinohradu určeného pro Rosso di Montalcino a nakonec až do specifické vinice, z níž se v nejlepších ročnících rekrutuje Riserva Brunella. "Cítíš to? Úplně jiné klima," upozorňuje me Federico Nannetti, současný majitel a dědic slavného rodu. "Tady fouká ´marino´, mořský vítr. Díky němu hrozny dozrávají později, zato jsou ale zdravé a aromaticky zajímavější." Procházku po vinohradech završujeme u tanku s Brunellem 2012 - skvostné!
 
Ve vinařství Molino di Sant´Antimo už sklizeň začala. Chardonnay a merlot jsou v tancích. Do toho zrovna dolahvovali Rosso di Montalcino 2015 a paní Vittori mi dolepuje etikety. "Musíte chvíli počkat, dcera sbírá vzorky pro laboratoř." Valeria, enoložka a mladší z dcer zakladatele, se ukáže za deset minut. Polomrtvá, v rukou pylíky s bobulemi z jednotlivých parcel. "Blížíme se 15% alkoholu. Dobré ne?"
(Valeria Vittori a Gianfranco Bomba)
VALERIA_GIANF
 
Čerstvě prokvašené chardonnay je naprosto typické. "Bude z toho tak 1200 litrů - já bych se na to klidně vykašlala, ale táta ho chce," krčí rameny Valeria. Pan Vittori je zjevně spokojený s tím, jak se dcery jeho podniku ujaly. Příjemný, milý pán. "V červnu máte další akci? To bychom mohli přijet, co říkáte?" navrhuje.
 
O pár set kilometrů výše a den později zrovna přede mnou vyklápějí hrozny prosecca z valníku. Odstopkování, lis, hrubé filtrování a do tanku s ním. Provádí mě Roberta Frassinelli, její bratr Gianluca mi jen podá loket a přebíhá dál. "První jsme sklidili manzoni bianco, které je náchylné praskat, když přezraje. Chtělo by to trochu deště, ale jinak je všechno skoro ideální." Právě burčák z manzoni ochutnávám, pak nacpu auto a svištím dál.
 
Poslední zastávka přichází v rakouském Burgenlandu. Burčák a cibulový koláč jsou nutností. Vinaři tu budou mít sklizeň hodně osekanou, protože prakticky veškerá réva v nižších polohách vymrzla. U Reichardta to dělá nějakých 10 hektarů, více než polovinu produkce. Ve vinici si zobnu cabernetu a vlašáku, naberu víno, pár lahví burčáku a přeju vinařovi hodně štěstí.
Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.