DEGUSTACE: PRAHA 24.4.2018 OD 19.00 * 7.4. BAR PODRYBNÍK U LITOMYŠLE - REZERVUJTE SI MÍSTA

V ochutnávací pasti u Poldiho Blauensteinera

"Opravdu nic? To by byla škoda, ne? Alespoň jeden veltlín...," lámal mě v pátek Poldi Blauensteiner, když jsem u něj vyzvedával víno. Byl jsem rozlámaný ze spaní v autě a utahaný, neboť předešlý den jsem strávil rozvozem a běháním po galeriích a hostincích (drnohryz v Praze...). "Dobrá, Wilbling teda zkusím..."

Vinaře z Wagramu znáte, pravidelně jezdí na Podrybnické chutnání. Jeho pokušitelské schopnosti jsou značné, vína skvělá. Dostanete-li se mu do rukou ve chvíli nulové sebekázně, kyne Vám zkáza.

"Tak Wilbling. Ale zatím ho nemám scelený, každá partie je zvlášť." Takže ne jeden, ale tři. Každý jiný - dva klasické, pikantní, jen odlišné v aromatice. Třetí trochu plochý. "To je z mladé, teprve tříleté, výsadby. První sklizeň. Mladá réva letos trpěla suchem a je to znát."

"Proti tomu tenhle Essenthal..." Chycen v pasti vlastní zvědavosti a slabosti pro veltlíny. Zase jsme běhali od tanku k tanku, v zájmu udržení sklepní hygieny nic nevylévali a diskutovali. "Tohle musíš zkusit, poprvé mám Veltlínské červené. Propachtoval jsem si jeden vinohrad, který znám už hrozně dlouho. Teď byla šance, tak jsem po tom skočil." Klasický, krásně nazrálý a šťavnatý Roter Veltliner - paráda! A ryzlink a sauvignon a muškát a chardonnay...

Všechna vína byla čerstvě stočená z kvasnic, což se skvěle projevilo na aromatice. Fascinující byly rozdíly mezi dvěma blízkými partiemi z tratě Fumberg. Jeden řízný, s výraznou kyselinou, druhý zase nesmírně elegantní, mohutný. Všechno jsme zakončili skvostným zweiglem, který teprve nedávno dokončil jablečno-mléčné kvašení.

"Neboj, ve Vídni mě policajti ještě nikdy nestavěli," vrátil mě Poldi do kruté reality před sklepem. "Pojď si ještě dát kafe." A já, slastně ovíněn, udělal druhou chybu.

Při návštěvách Podrybnického chutnání se Leopold Blauensteiner zamiloval do myšlenky na vlastní pořádnou espresso mašinu. Dlouze jsme diskutovali nákup, až si loni udělal radost. A stal se z něj klasický "coffee-geek", kafní magor. Dlouze nahřívá stroj, pak šálky a podšálky, šteluje mletí, vylévá a zase šteluje, zatímco manželka Gerlinda spokojeně ždíme kapslové chrastítko.

Během dvaceti minut jsem absolvoval ochutnávku několika směsí kávy a proklínal svou pitomost - kolikrát už jsem se tu nechal takhle zničit... Cestou do Burgenlandu jsem v autě zažíval pocity, jež musela mít chudák Lajka, než to s ní seklo.

K Reichardtům jsem v rámci své nezpůsobilosti dorazil nesmírně silný a víno i kávu Wernerovi odmítl. Ve skladu se stavěly stoly, přesouvaly lednice a rovnaly sklenice. Zamířil jsem k oranžovému světýlku v tmavé části dvora. Polozhroucená Claudia Reichardtová tam zničeně seděla, kouřila a upíjela vlašák.

"Teď jsme dolahvovali a zítra nás čeká akce pro pět set lidí," hlesla zničeně a potáhla z cigarety. Vyhaslé oči dvou trosečníků se potkaly, unaveně jsme si podali ruce a s vidinou slastného spánku se rozešli.

 

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.