ITALSKY USERPENTINOVÁN
Ostrá levá, ostrá pravá, horizont, prudký sjezd serpentinami dolů, výjezd serpentinami nahoru, výmol, výmol, výmol. Zavřu oči a zatáčím. Itálie. Od čtvrtka do úterka jsme s kamarádem zbrázdili Piemont, Toskánsko, Umbrii a Prosecco. Spánek na všechny možné způsoby - v autě na odpočívadle, v hotýlku nad Piemontem, Toskánsko ve stanu, umbrijská vila a další hotýlek v Proseccu. Výživné, vinně rozmanité, řidičsky vyčerpávající.
Cesta do Piemontu je nemožně krátká, takže jsem si předem střihnul rozvoz a večerní ochutnávku v Plzni. Náležitě vyšťaven jsem pak s kamarádem domžoural až do Alto Adige. Pár hodinek spánku a další úprk.
Beatrice Gaudio vodila po vinicích švédskou výpravu. Naložili jsme připravené víno, od vinařčiny maminky vyfasovali láhev vychlazeného cortese a na chvíli se vyvalilli na stráň. S vinařkou jsem stihnul jen obligátní objetí na přivítanou a na rozloučenou. Čekal nás přesun do Barbareska.
Livio Voghera odeslal rodinku na prodloužený víkend za příbuzenstvem, takže se nám mohl pověnovat. Ochutnali jsme nové bílé Arneis, Barberu i Nebbiolo. Livio umí. S velkými nadějemi se upínal ke kupícím se mrakům a kolem vody se točila většina naší chabé konverzace (non ce acqua - tolik zvládnu). "Když nám zaprší dvakrát ročně, je to úspěch. Loni to byla katastrofa," říkal trpce.
Zatímco my trpěli, vinaři mohli jásat. Kam jsme se vrtli, tam táhly dešťové mraky.
Doklouzali jsme ještě kousek dál, vystoupali do nechutného stoupání a ubytovali se v kouzelném městečku Alice Bel Cole. Pizza, víno, vítr a skvostný výhled na kopcovatý Piemont. S barberou Nizza Monferrato jsme se nechali bičovat větrem a kapkami. Hezký závěr šíleného dvoudne.
Ráno jsme se motali v dešti a mlze kozími stezkami a nakonec se i těšili na příšernou janovskou dálnici. Naivní představa nekonečného času vzala zasvé v toskánské Volteře. Vmanévroval jsem krabici na poslední stání posledního patra podzemní garáže, opocen vystoupil, načež jsme zjistili, že vlastně nestíháme. Tomu krásnému městu jsme dali deset minut a zase manévrovali garážemi vzhůru.
Čekalo nás aspirující vinařství v oblasti Montecucco. Další kroucení volantem a mlácení tlumičů. Domácí stížnosti na občasnou díru tady nabírají úsměvnou dimenzi. Krásný kraj orámovaný mocnou horou Monte Amiata. "Člověče, tady jsem byl na kole," vzpomněl jsem si, když jsme objížděli městečko Seggiano. Byl jsem tak zdatný, nebo tak blbý? Příšerný kopec...
Sjezd k vinařství Podere Montale posunul představu hardcore jízdy ještě o něco dál. Po šíleném drncání nás ale přivítalo nádherné vinařství. Silvia jsem potkal letos v Düsseldorfu. Usadil nás na zahradě s výhledem k Montalcinu a pustil se do toho. Strávili jsme tam asi dvě skvělé hodiny, nabrali pár krabic na ochutnání a odkodrcali se do kempu. Lehkou ponorku spolehlivě rozpustilo sangiovese...
Orvieto. To město miluju. Vyjeli jsme lanovkou, dali si první Orvieto Classico (a kafíčko, samozřejmě), prošli město, u katedrály loupli další sklenku (a kafíčko, samozřejmě), pak v jiném bárku třetí sklenku (a kafíčko, samozřejmě). A začalo pršet.
Francesco Maravalle nám v blízkém vinařství Vitalonga udělal další kafe, nalil sklenku rosé, vrazil pár lahví a klíče od vily. "Syn Pietro tam má kamaráda ze studií, tak to vypijte."
Češi jsou romantici, Italové pragmatici. Nevěříte? My hráli badminton - v dešti. Sbírali větvičky na podpal - v dešti. Grilovali - v dešti. Protože Itálie. Pietro si autem zajel pro dřevo a podpalovač a zacouval pomalu až do vily, aby snad náhodou nenamoknul. Nutno říci, že jeho grilovací výtvory byly sofistikovanější.
Večer jsme mohutně testovali vína včetně nového DOC Orvieto Rosso (skvělé, ale pekelně drahé) a aspirantů z Montecucco. Mimochodem, Elcione 2021 je zase skvělé. A já si poprvé v životě smlsnul na játrech. Bože, to byla dobrota!
Ve sváteční den jsme odševelili k severu. Nutné svlažení kotníků v moři a těstoviny se škeblemi kdesi nad Ravennou. V hotýlku, který jsme z pozorování vyhodnotili jako hodinový, padly tři láhve prosecca a zbytky posbírané po cestě.
Hlad po slunci ukojen nebyl, hlad po Itálii ano. Na chvíli. Skoro bych tím volantem zase kroutil. Jen když na konci kroucení budou ty skvělé výhledy, pocit svobody a nemusu. Inu Itálie...